Zásnoubení na 7 let

Co jsou zásnuby

Pokud vycházíme z tradic, pak zásnuby znamenaly především zoficiálnění vztahu muže a ženy a byly nedílnou součástí doby před svatbou. Jakmile bylo jasné, že bude svatba (ať už ten nápad vzešel z lásky nebo z rozumu, z hlavy „dětí“ nebo rodičů), konaly se zásnuby. Ty měly podobu slavnosti v kruhu rodiny nebo i blízkých přátel. Na těchto zásnubách bylo oficiálně oznámeno (buď ženichem, nebo otcem nevěsty), že se pár bude brát. Nyní již snoubenci si vyměnili zásnubní dary. Pak většinou následovalo ještě oznámení veřejné, nejčastěji farářem v místním kostele.

Když se řekne „zasnoubení“ dnes, většinou se tím myslí už trošku něco jiného než tomu bylo kdysi. Je to dáno především tím, že dnes už muž a žena nepotřebují nic "dělat oficiální", aby mohli vystupovat jako pár.

Pokud tedy zásnuby vůbec proběhnou, znamená to dnes většinou akt, kdy se muž zeptá ženy, zda si ho vezme a předá jí u toho zásnubní prsten. Většinou již od této chvíle se mladí lidé považují za zasnoubené.

V drtivé většině případů pak následuje oznámení zasnoubení rodičům. V případě nevěstiných rodičů někdy ženich o ruku nevěsty žádá. Tuto část samozřejmě každý pár pojímá různě slavnostně – od pouhého oznámení, přes posezení, oběd, věčeři až po větší či měnší slavnost. Obecně ale platí, že i pokud se chystáte udělat jen to nejnezbytnější, rodiče by přece jen měli tušit za jakým účelem se je chystáte navštívit. Předejdete tak tomu, abyste maminku překvapili s rukama od těsta a tanínek nemusel vylézat z pod pračky se šrubovákem v ruce. I když i takové oznámení by jistě mělo své kouzlo…

Ale nic není samozřejmě vytesáno do kamene a stejně jako u svatby tady platí „jaké si to uděláš, takové to máš“. Proto odpověď na otázku „Jak mají zásnuby vypadat?“ prostě nikdy nebude jednoznačná ani správná.

Od zásnub k svatbě

Hlavní věc, kterou jsme zde chtěli rozebrat ale je, jak dlouhá doba by měla uplynout od zásnub ke svatbě. Především z internetových diskusí je patrné, že tady se názory mnoha dívek a žen diametrálně rozcházejí. Z tohoto rozdílného přístupu pak samozřejmě vyplývá i rozdílná podoba zásnub.

Jistě znáte ono „do roka a do dne“, které v podstatě vyjadřuje postoj jedné skupiny diskutujících žen. Ty zastávají názor, že zásnuby (předání zásnubního prstene, označování se za „zasnoubené“ apod.) by se měly konat opravdu až ve chvíli, kdy se schyluje ke svatbě. Tedy, že po zásnubách začnou snoubenci aktivně plánovat svatbu. Ti rychlejší to třeba zvládnou za měsíc, jiní třeba s ohledem na roční období za rok a půl, ale zkrátka intenzivně to plánují.

Jiný názor zastává druhá skupina žen. Ty zásnuby nepovažují ani tak za fázi, která bezprostředně předchází svatbě, ale pouze za symbol toho, že vztah berou vážně a že se svatbou někdy v budoucnu počítají. Takové ženy pak nosí zásnubní prstýnek třeba několik let. Tři roky, čtyři, ale třeba i 7 a více let. Často je to proto, že mladí lidé ještě nemají dořešeno zázemí (studují, nemají společné bydlení, chybí peníze…), ale už nějak touží vyjádřit, že patří k sobě, že fungují jako stabilní pár.

Je zjevné, že tradičnější pojetí je to první, ovšem stále častější je i druhá varianta. Zvláště v internetových diskusích je patrné, že především zastánkyně tradičnějších zásnub nemohou přijít „dlouhozasnoubeným“ na jméno. Tvrdí, že takové zasnoubení ani žádné zasnoubení není. Druhá skupina argumentuje mimo jiné tím, že takto si svůj statut „zasnoubené“ užijí daleko déle a že je to nakonec jejich věc.

Že je to každého věc je jasné, nechceme nikomu nic podsouvat ani nikoho soudit. Nás zajímá jak se na zásnuby to díváte vy? Je „správné“ nosit zásnubní prstýnek i když ještě nechcete aktnivně plánovat svatbu?

Tedy, měli by se podle Vás lidé zasnoubit až v okamžiku, kdy se skutečně schyluje ke svatbě nebo se Vám líbí i symbolické zasnoubení trvající několik let?